Jeden úterek
Úterý(super úvod,že?). Ráno(cca pět hodin). Zase zvoní ten úžasný budík. Zajímalo by mě, který kretén vymyslel budík. Vůbec, kdo přišel na nějaké blbé hodiny(ale to už je celkem jedno)…
No tak vstanu. Bohužel musím. Jak by řekla moje máti: „hola holá škola volá!“ (tak tahle věta je jedním z mých traumatizujících zážitků z dětství). Sednu si na postel, zauvažuju na tím,proč sem ve pět hodin ráno vzhůru,nepřijdu na žádný normální důvod (pro mě žádný normální důvod), tak si zase lehnu. Po pár minutách zase ten otravný budík. Asi mě jebne. Vypnu ho. Musím vstát (zase to slovo MUSÍM, jak já ho nesnáším). Du se napít. V kuchyni se podívám z okna. Nevěřím svým očím,proto si je protřu a podívám se znova. Je to tam pořád. SNÍH. Hora sněhu. Velká hora sněhu. Mega velká hora sněhu. Prostě bomba. Všichni čekali,že bude jen pěkně,protože tomu všechno naznačovalo a teď – sníh. Je to super,hned se mi zvedla nálada na 100%(sníh já ráda)…
Jdu se obléct,nachystám si věci do školy a vytasím ze skříně zimní boty a bundu. A můžu vyrazit. Pár metrů po tom, co opustím vchod, mi nálada klesne na 98%, protože nemám voděodolnou řasenku a hned se mi rozmazly oči. No tak pokračuju dál v cestě. Po dalších asi sto metrech mi klesla nálada na 94%,protože mi z té břečky nateklo do bot. Ale sněží takže mě nic nerozhodí a nenasere. Dojdu na zastávku. Nálada 88%. Proč? Protože tramvaje se nějak zasekly a nejedou a nejedou. Proto… Ale sněžilo, takže řidičům a celému dopravnímu podniku bylo odpuštěno. Tak teda sem se rozhodal, že pudu dom a zkusím štěstí za hodinu.
To jsem taky udělala. Tramvaje už jezdily. Hurá Sláva. Bomba. Ale těch lidí! Všichni se nasáčkovali do tramvaje. Do té mojí tramvaje. Milion promočených lidí se narvalo do jedné mojí tramvaje. Nálada 80%. Během cesty (asi deset zastávek) mi snad pět set krát někdo šlápl na nohu. Kdyby nesněžilo a neměla bych náladu 79%, tak by je asi poslala do dža. No nic. Vystoupím z bambajky a čekám na bus do Orlové. Čekám. Čekám. Zpoždění roste. Čekám. Stále čekám. Už deset minut. Čekám. A! Už jede. Nastoupím,zaplatím,sednu si. Nálada vzroste na 83%. Proč? Protože. Prostě proto.
Do školy dorazím o patnáct minut později. Kdybych si pohla, tak bych to možná stihla s pětiminutovým zpožděním. Ale komu se chce do školy,že? Přišla sem do třídy, řekla že měli tramvaje nějakou poruchu. Učitelka na mě civěla jak bacil do lékárničky a asi po pěti minutách ji došlo,že sem z Ostravy a že v Ostravě tramvaje jezdí,takže si z ní asi prdel nedělám.
Ve škole pohoda až na čtvrtou hodinu,kdy sme úču vytočili tak, že nám dala písemku. To by bývalo bylo ještě v pohodě,kdyby mě neviděla jak opisuju ze sešitu,který sem měla pod lavicí. S mojíma výmluvama typu : „Měla sem něco na botě“, a pak : „To není můj sešit“, mě poslala do háje a snížila mi známku o jeden stupeň (asi za snahu). V tu chvíli mi nálada zase klesla na 69%. Něco málo k tomu poklesu přispěla aj atmosféra ve škole. Bylo to tam jak v nějaké hrobce(nejvíc světla tam de střešními okny,která byla zasněžena tak tam bylo takové hnusné šero). V mluvnici byla docela prča (nálada na 76%).Učitelka mi po mém čtení řekla (zase!),že to mám přečíst znovu a tentokrát ne po ostravsky. Sice mi to dalo práce,ale povedlo se. Nálada vyskočila na 90%! Proč tak náhle? Protože zazvonilo a já pádila dom do Ostravy.
Při cestě busem se nestalo nic neobvyklého. Jela sem s jedním protivným řidičem. Zase se na mě tvářil jak, kdyby mu spadly hračky do kanálu. Nechápu proč? Možná jo( jednou sem mu řekla něco ve smyslu,že je to kretén a nebýt jednoho týpka,který se mě zastal asi bych šla domů pěšky). No tak sem dorazila do Ostravy a jelikož mi jela tramvaj za necelé dvě minuty,musela sem si pohnout. A jak si tak krásně běžím,tak uprostřed Hranečníku se natáhnu na zem. No fajně. Šak co. Nálada na 87%. V tramvaji sem potkala jednoho kámoše,kterého sem asi rok neviděla takže mi už ani nevadilo,že sem celá promočená.
Dojela sem dom, v pohodě. Sedla sem ke kompu,zapla icq, poslouchala hudbu. Pak sem šla do obchodu nakoupit. Samozřejmě sem si zapomněla doma nákupní lístek,tak sem koupila asi polovinu věcí,které sem měla. Ale moc mi to nevadilo. Nálada pořád na 87%. V obchodě sem byla asi pět minut,ale v řadě sem čekala snad věčnost(logické,když ti inteligenti otevřou jednu z pěti pokladen). Vylezla sem ven z obchodu a sněžilo,ale tak jinak. Takové ty velké vločky,husté sněžení,prostě super. Takové počasí úplně miluju. Tak sem měla náladu zase úplně nahoře. Takový příjemný pocit. Ale dem dál. No tak přidu dom. Zase zapnu komp. Za par minut zjistím, že bych měla jit už na tramvaj(nakupovat). No tak se pozbírám, všechno vypnu a vyrazím. Ale ve výtahu sem zjistila,že mám ještě čas,tak sem se vrátila. Bylo to takové malé cvičení. 10 minut. Zase jdu. Ale ted už fakt.
Ale i tak sem měla ještě čas. Šla sem si koupit ňuně(žvejky). Na zastávce sem byla brzo,tak sem jela dřívější tramvají na Polikliniku. Tam sem postavila Alfréda. Sněhuláka Alfréda. Za rekordní 3 minuty. Mezitím přišla Kača a na zastávce se zjevil její starý známý,tak sme kecali. Za chvíli jela tramvaj(málem mi ujela bo sem Alfrédovi spravovala očičko),nastoupili sme a jeli. O dvě zastávky dál nastoupila Míša. Jeli sme do prodejny jezdeckých potřeb. To proběhlo celkem normálně. Nálada 99-100%.
Pak sme jeli za Kačinou spolužačkou. S Míšou sme čekali na chodbě. Asi 30 minut. Za tu dobu sme stihli asi 20-krát se projet ve výtahu, sestřelit 30 tučňáků, pár lidí ve výtahu odstřelit, podepsat se tam, a vyměnit celému baráku rohožky. Po tomhle moje nálada byla 101%. Jo a jestě sem zapomněla,že sme přej jejím barákem postavili Alfréda 2. Sněhuláka Alfréda
No tak sme jeli do Hrabové. Tam na nás čekal Kamil. Kamil kámoš. Doprovodili sme Míšu dom a po cestě sme se stihli vyválet ve sněhu. Pohoda,celou dobu sranda. Všichni byli jako malé děti. To se mi zamlouvá. Míša šla dom a my taky. Pěšky. Na Dubinu. Po cestě sme se celou dobu koulovali. A zhasínali pouliční lampy(to se do ní musí kopnout). Vandalové jedni. A potom sme se zase koulovali a shazovali do sněhu a koulovali a koulovali a tak celou cestu. No a tak to je asi všechno. Domů sem došla celá. Sice promočená,ale celá. Byla sranda. Pohoda. Nálada dobrá (hodně dobrá,mega hodně dobrá)…